poválečné  období

Poválečné uspořádání UDT týmů

Na konci roku 1945 došlo k vytvoření nových UDT týmů, ve kterých působili veteráni po válce zrušených válečných UDT týmů. Byly založeny týmy UDT-1, UDT-2, UDT-3 a UDT-4. Všechny týmy měli svou základnu v Naval Underwater Demolition Base Kihei, Maui, Hawaii. V roce 1947 došlo ke stěhování a rozdělení týmů. UDT-1 a UDT-3 se přestěhovali na americké západní pobřeží do Naval Amphibious Base Coronado u města San Diego v Californii. Týmy UDT-2 a UDT-4 se přestěhovali naopak na východní pobřeží do Naval Amphibious Base Little Creek ve Virginii. Tyto 2 nové základny týmů UDT jsou do současnosti používané jednotkami SEAL.

OSS-MU po válce propagovali schopnosti amerických speciálních sil v oblasti námořní sabotáže díky použití infiltračních technik speciálních lodí a taktického bojového potápění s použitím flexibilních ploutví a obličejových masek, dýchacích přístrojů LARU - SCUBA, ponorných plavidel a miniaturních přídavných plavidel připojitelných k ponorkám. Tyto schopnosti byly přijaty doktrínou UDT v roce 1947 a staly se do budoucna znaky UDT a jejich nástupců SEAL, kde přetrvávají až do současnosti.

Lt. Cmdr. Douglas Fane

Vizionářem funkcí týmů UDT do budoucna se stal Lt. Cmdr. Douglas "Red Dog" Fane, který v poválečném období velel Atlantické flotile. Fane za 2. světové války velel týmu UDT-13. On a jeho tým byl jedním z prvních, kdo pronikl do Japonska. Po válce byl už jako velitel námořních operací odeslán do Evropy, aby zde zkoumal bojové potápěčské činnosti. Udělal kompletní přehled dosavadních znalostí, což se stalo základem výzkumu, vývoje, testování a hodnocení v rámci UDT a později SEAL týmů. Přivezl z Evropy několik potápěčských specialistů jako konzultantů programu UDT. Po návratu do Little Creek Fane zjistil, že námořnictvo plánuje UDT týmy rozpustit. Byl to právě on, kdo se zasloužil o jejich nezrušení a naopak se zasadil o další vývoj. Fane vyhledal doktora Christiana Lambertsena, který vyvinul podvodní dýchací jednotku s uzavřeným okruhem odvodu bublin. Tento přístroj byl použitý jak jednotkami OSS, tak později i UDT.

Douglas Fane

Fane pokračoval v nastavování vzdělávacích zařízení UDT ve Virgin Islands, kde rozvíjel práce potápěčů v ponorkách. V prosinci roku 1948 se Fane dozvěděl o článku ve vědeckých listech Science Illustrated, kde se popisoval nový moderní dýchací přístroj vynalezený francouzským mořským vědcem Jacques Cousteau. Fane okamžitě začal provádět kroky k tomu, aby se mu tento nový dýchací přístroj dostal do rukou a on mohl jeho nové technologie použít pro účely UDT.

Fane Aqualung

Fane s Lambertsenem vyvinuli zcela nové možnosti ponorných operací. Jednalo se o první sérii miniponorek lock-in and lock-out, které využívaly zkušenosti z druhoválečných britských podvodních kánoí Sleeping Beauty -  Šípková Růženka. Fane pokračoval ve funkci aktivního velitele Pacifických UDT týmů během druhé části korejské války a také napsal knihu s názvem The Naked Warriors – Nazí válečníci, kde s konečnou platností zaznamenal historii NCDU a UDT v období od druhé světové války až po válku v Koreji.

Sleeping Beauty

Sleeping Beauty

USS Quillback SS-424 v roce 1948

ponorka funguje jako nosič miniponorky

miniponorka operující z trupu ponorky USS Quillback

cvičení UDT-2 a UDT-4