vznik SEAL Team 6
4. listopadu 1979 obsadili íránští útočníci americké velvyslanectví v Teheránu a veškeré diplomatické osazenstvo vzali jako svá rukojmí. Osm dní poté byl generálmajor James Vaught pověřen Sborem náčelníků štábů, aby vytvořil akční jednotku, nazvanou TAT Terrorist Action Team - Protiteroristická akční jednotka, jež vypracovala plán vojenské operace na záchranu rukojmích. Do TAT byl mimo jiných zařazen jako jeden z dvojice zástupců Navy velitel SEAL Team 2 - Richard Marcinko.
Richard Marcinko
Richard Marcinko
Dalším důležitým mužem, který byl vybrán, aby vedl záchrannou operaci, byl plukovník Charlie Beckwith. Byl jedním z nejlepších nekonvenčních vojáků U. S. Army. Tento veterán zvláštních jednotek se zkušenostmi ze stovek akcí převážně z války ve Vietnamu, jehož klení a přízvuk rodáka z Georgie byly proslulé, brzy pochopil, že je třeba vytvořit nějakou elitní, mobilní a skvěle vycvičenou jednotku, která bude bojovat proti terorismu, provádět akce v nepřátelském týlu, shromažďovat zpravodajské informace a poskytovat nekonvenční hledisko na vývoj situace v ohniscích konfliktů. Jednotka, kterou pro tyto účely na počátku roku 1977 založil ( inspirován britskou SAS, kde byl v roce 1962 na roční stáži ) a vybudoval, dostala název SFOD-D Special Forces Operational Detachment-Delta / Akční oddíl zvláštních jednotek Delta – neboli častěji Delta Force. Tato jednotka byla ustavena jako hlavní úderná síla pro chystanou operaci na záchranu rukojmích v Iránu. Byla to první ostrá akce Delty Force od jejího založení v roce 1977.
Charlie Beckwith
Delta Force
Připravená operace Eagle Claw měla za úkol záchranu rukojmích na americkém velvyslanectví v Íránu a provedena byla 24. – 25.března roku 1980. Celá operace ale skončila fiaskem. Při této neúspěšné operaci, kdy nebyl zachráněn ani jeden rukojmí, byl jeden vrtulník zničen, dále bylo zničeno jedno americké letadlo, dalších 5 vrtulníků bylo opuštěno a necháno na pospas nepříteli. Při operaci zemřelo 8 amerických vojáků a 4 byli zraněni. Takový je výčet totálního selhání při pokusu o osvobození amerických občanů na iránském území.
Operation Eagle Claw
Operation Eagle Claw
Velmi krátce po nezdaru operace byla na příkaz ministra obrany Harolda Browna zřízena zcela nová struktura uspořádání speciálních sil –
1. JTF Joint Task Force - Spojené úkolové uskupení. Jejím úkolem bylo spojené vedení vojenských operací speciálních jednotek armády, námořnictva a letectva jako jednoho celku s jedním společným velením. Tyto jednotky budou zasahovat proti teroristickým činům, které budou namířeny vůči Spojeným státům, jejich zájmům nebo občanům. Třebaže JTF bude zahrnovat speciální jednotky z řad armády, námořnictva i vojenského letectva, bude každá taková jednotka stát mimo obvyklý administrativní rámec a bude podléhat pouze armádnímu generálovi ve Ft. Braggu v Severní Karolíně.
2. JSOC Joint Special Operations Command – Spojené velitelství speciálních operací. Bylo vytvořeno zcela nové velitelství ve Ft. Braggu, které má za úkol plánování, výcvik a vedení společných vojenských operací speciálních jednotek armády, námořnictva a letectva jako jednoho celku JTF.
JSOC
Dále pak operace Eagle Claw ukázala na vážný nedostatek dobře vycvičených armádních pilotů vrtulníků, kteří by byli schopni nízko úrovňového nočního létání potřebného pro moderní zvláštní operace a mise. To vedlo k vyzvání ze strany velitelství k vytvoření elitní jednotky pro speciální operace 160th Special Operations Airborne Regiment – Night Stalkers / SOAR - Noční stopaři. Tito elitní piloti trénují nízké přelety v bojových zónách, tankování za letu, používání nočního vidění atd.
160th Special Operations Airborne Regiment
Do nově vzniklé JTF byl také přiřazen Richard Marcinko. Byla mu přidělena pozice jednacího důstojníka Navy. V podzemních kancelářích Pentagonu se podílel se na tvorbě základních ustanovení, která definovala cíle a organizační strukturu JTF. Souběžně s ním pracoval na nových doktrínách JTF také velitel Delty Force Beckwith. Marcinko prosazoval názor, který Becwith realisticky přijal, že kromě Delty Force budou v JTF zapotřebí i jednotky SEALs, které budou mít na starost námořní cíle jako jsou tankery, křižníky, námořní základny, letadlové lodě, jaderné ponorky atd.. Marcinko prosadil názor, že jednotka SEAL nemá v JTF hrát pouze pomocnou roli, ale SEAL tým se má stát jednou z hlavních částí JTF. Velitelství SEAL se tak stane v JTF rovnoceným partnerem armádní Delta Force a letecké 1st Special Operations Wing.
1st Special Operations Wing
Richard Marcinko se tak na rozkaz nejvyššího velení pustil do sepisování návrhu na vytvoření nové jednotky SEAL, která by byla speciálně vycvičena pro boj s terorismem v primárně námořním prostředí. Návrh sepisoval celé 3 dny. Hlavním otázka pro Marcinka byla, které jednotky SEAL z již stávajících použít pro základ nové protiteroristické jednotky.
Navy již v té době pro jednotky SEAL měla zavedený speciální protiteroristický výcvik. Na západním pobřeží jím prošly čtyři z celkem dvanácti čet jednotky SEAL 1, na východním pobřeží z deseti čet SEAL 2 prodělaly tento výcvik čety dvě. Jistý mladý nadporučík, který vedl protiteroristický výcvik u SEAL 2, své čety nazval MOB-6 neboli MOBilita-6. Navzdory skutečnosti, že západní pobřeží u SEAL 1 mělo víc příslušníků s protiteroristickým výcvikem než pobřeží východní, byly protiteroristické operace MOB-6 u SEAL 2 lépe rozpracovány a prováděny než cokoli jiného na západním pobřeží. Jedním z důvodů byl fakt, že u SEAL 1 prodělali příslušníci tento výcvik a poté se vrátili ke svým normálním četám, kdežto na východním pobřeží u SEAL 2 pracovaly MOB-6 jako samostatná jednotka i nadále. Znamenalo to, že u MOB-6 panovala důležitá týmová integrita.
Kromě toho, jelikož jednotka SEAL 2 operovala především (i když nikoli výhradně) v zemích NATO, absolvovala MOB-6 společná cvičení s britskou SBS (Special Boat Section), německou GSG-9 (Grenzschutzgruppe-9), francouzskou GIGN (Groupement d'Intervention de la Gendarmerie Nationale), italskou GIS (Groupe Interventional Speciale) i jednotkou bojových potápěčů "Fromankorpset" Dánského královského námořnictva i s protiteroristickými jednotkami z Turecka, Španělska a Belgie.
Na západním pobřeží se protiteroristický výcvik soustředil zejména na střelbu. Velitel MOB-6 se svými muži tuto disciplínu piloval také, ovšem na rozdíl od svých kolegů ze západního pobřeží trénoval se svými četami také průniky na loď v pohybu za asistence britských jednotek SBS, šplhal po ropných plošinách v Severním moři a nacvičoval záchranu rukojmí a zneškodnění útočníků. Velitel MOB-6 vedl své muže přesně tak, jak si Marcinko představoval vedení nové protiteroristické jednotky SEAL. Nicméně ať byli v MOB-6 jakkoli dobří, pořád to byly jen dvě čety a Marcinko potřeboval k vytvoření základů nové jednotky čet alespoň šest. To znamenalo, že zbylé čtyři čety musel poskládat z ostatních příslušníků SEAL 1 a SEAL 2.
Vytvoření nové protiteroristické jednotky SEAL pro JTF spadalo pod přísné utajení a proto veškeré kroky výběru budoucích operátorů Marcinko prováděl neformální cestou. Marcinko tak v přípravách týmu pracoval v byrokratickém vakuu. Novou jednotku Richard Marcinko pojmenoval SEAL 6. Šestka proto, že zahrnovala šest čet, které prodělaly protiteroristický výcvik a také kvůli tomu, aby si Sověti mysleli, že někde existuje ještě pět dalších jednotek SEAL, zatímco ve skutečnosti byly pouze dvě. Jednotka SEAL 6 byla sestavená ze sedmdesáti pěti řadových příslušníků a patnácti důstojníků, kteří budou mít v popisu práce vypadat jako civilisté. Nekonvenční přístupy k ústrojové kázni - dlouhé vlasy, náušnice, bradky a kníry si členové ponechali, takže budou moci vystupovat jako například tovární dělníci ve všech zemích světa. Byly zdokonalovány jazykové znalosti. Na rozdíl od SEAL 2, jehož působnost byla geograficky omezena, měla být jednotka SEAL 6 schopna se přesunout ze své základny ve Virginii kamkoli na světě nejdéle za 4 hodiny.
Konec jara a počátek léta roku 1980 patřil vyhlazování logistických detailů, Marcinkovo plánování rozpočtu a vybavení a podrobnému rozpracování každičké maličkosti týkající se chodu nové jednotky. Například příděl cvičné munice pro devadesát operátorů SEAL 6 byl větší než souhrn cvičné munice pro celou námořní pěchotu! Celkový rozpočet na první rok existence SEAL 6 byl vyšší než náklady na SEALs ze západního i východního pobřeží dohromady - ta částka se rovnala ceně dvou stíhacích letounů F-14. Střelci ze SEAL 6 budou muset umět zlikvidovat cíl jednou či dvěma ranami a to za jakýchkoli podmínek. To znamená, že střelba musí být jak vžitá, tak i přesná. K dosažení tohoto cíle Marcinko vytvořil výcvikový program, v němž každý příslušník této jednotky nastřílel týdně minimálně 2 500 ran, což představovalo víc ran, než kolik většina příslušníků jiných jednotek SEAL nastřílí za celý rok!
90-ti členný tým byl pro přesuny při výcviku neprakticky velký, tak Marcinko rozdělil jednotku na dvě skupiny - Modrou a Zlatou. Zatímco Modrý tým odjel do Louisiany, aby zde nacvičoval šplhání na tankery a lezení po skalách, odletěl Zlatý tým do Arizony, kde pro výcvik zabral padesátikilometrový úsek vzdušného prostoru, v němž se pustil do výsadkářského cvičení typu HALO - vysoká výška seskoku, nízká výška otevření padáku.
Navzdory proslovům ze strany presidenta o teroristech, kteří sice mohou před USA utíkat, ale nemohou se schovat, došlo v období od října roku 1980, kdy byla jednotka SEAL 6 vytvořena, do července roku 1983, kdy skončil ve funkce prvního velitele Richard Marcinko, ke stovkám teroristických incidentů a Spojené státy proti nim nikdy nezakročily. Ne však kvůli tomu, že by pro tuto práci neměli dostatek mužů nebo schopností. Navíc SEAL 6 mohl proti teroristům podniknout preventivní útoky, pokud by snad zpravodajské služby přinesly jasný důkaz o tom, že má být zasažen nějaký americký cíl. Skutečnost, že došlo k tolika teroristickým akcím a jednotka SEAL Team 6 proti nim nevyvinula žádnou činnost vyvolávala dojem, že je buď zpravodajský systém nenávratně prohnilý a neschopný získat aktuální informace, nutné pro prvotní úder, anebo administrativa nemá dostatek odvahy či vůle jednat.
V roce 1987 byl SEAL Team 6 rozpuštěn a byl nahrazen novou jednotkou s oficiálním názvem Naval Special Warfare Development Group zkráceně NAVSPECWARDEVGRU nebo DEVGRU. I po oficiálním přejmenování jednotky zůstal název SEAL Team 6 často veřejností, médii i armádou používán.